Druhý díl podrobné kroniky fašismu v Itálii je stejně jako první nahlížen z pohledu samotného Mussoliniho a dalších protagonistů hnutí. Odehrává se mezi roky 1925–1932, v období, kdy se Mussolini stává miláčkem národa i respektovaným mezinárodním politikem.

Román odráží události doby po překonání velké krize, kterou vyvolalo zavraždění socialistického poslance Matteottiho, a přehoupne se až k velkým oslavám desátého výročí založení fašistického hnutí. Mussolini jako předseda vlády energicky ovládá celý parlament a podle svých představ buduje totalitní stát. Ve veřejných projevech zdůrazňuje cíl fašistického režimu, jakým je rozkvět země a blahobyt všeho lidu. Jeho popularita mezi lidem roste, papež Pius XI. jej dokonce označí za „muže, kterého nám dala sama prozřetelnost“. Vůdci fašistického hnutí však tohle všechno nestačí. S výhledem do budoucnosti Itálie a Evropy zakládá kolonie, aby mohl dál rozšiřovat svou říši.

V tomto velkolepém dokumentárním románu je vypravěčská složka hojně prokládána citáty a úryvky z dobového tisku, z úředních a policejních dokumentů, korespondencí hlavních postav. Oba díly Scuratiho románu se setkaly s velkým ohlasem nejen v Itálii, ale i ve světě, což dokazuje mimořádně vysoké číslo cizojazyčných překladů.